Jak tetracyklinové zuby ovlivňují vaši každodenní rutinu

Stojíte před zrcadlem, smějete se, ale najednou si všimnete, že vaše zuby nejsou bílé. Nejsou žluté, nejsou šedé - jsou šedohnědé nebo pruhované, jako by někdo náhodně přemaloval povrch. To není špatná hygiena. To není káva nebo čaj. To je tetracyklinové zbarvení zubů - a může vás doprovázet celý život.

Co vlastně jsou tetracyklinové zuby?

Tetracyklinové zuby nejsou nemoc, ale vedlejší účinek léku, který se používal v 50. až 70. letech 20. století. Tetracyklin byl běžný antibiotikum - lék, který lékaři podávali dětem i těhotným ženám na infekce, jako byla akné, záněty dýchacích cest nebo pneumonie. Ale tetracyklin se váže k vápníku ve vytvářejících se zubech. Když se dítěti podává tetracyklin před výbuchem trvalých zubů (obvykle do věku 8 let) nebo když jej těhotná žena užívá, lék se usadí v zubní sklovine a způsobí trvalé zbarvení.

Zuby se mohou barvit od světle žluté po tmavě šedohnědou. Někdy jsou pruhy, jindy celé zuby zbarvené. Barva se nezmění, i když si zuby čistíte, používáte bělící zubní pasty nebo čistíte u zubního lékaře. Je to jako nátěr, který se vysušil do hloubky skloviny - nejde ho odtřít.

Proč to ovlivňuje každodenní život?

Představte si, že se musíte smát na pracovišti, při rozhovoru, na fotce nebo při prvním setkání. A přitom víte, že vaše zuby vypadají jinak. Nejde o to, že jsou špatné - jde o to, že se liší od normy. Většina lidí si neuvědomuje, že tetracyklinové zuby nejsou výsledkem špatné péče. Ale ostatní to neví. A to je to, co bolí.

Někteří lidé se začnou vyhýbat fotkám. Nechají si zuby zakrýt rukou při smíchu. Změní svůj způsob mluvení, aby se vyhnuli otevřenému úsměvu. Někteří se vyhýbají sociálním událostem, kde se člověk směje, hovoří nebo se zvedá kamera. To není přehnané. Je to lidské. Víte, jak se cítíte, když si někdo řekne: „Ty máš zuby jako když jsi se něčím zbarvil.“

Pro některé je to i otázka sebevědomí. Když jste dítě, kterému se říká „zubní šmouha“, nebo dospělý, který se bál jít na pohled s novým partnerem, začne se vás to dotýkat hlouběji, než byste chtěli.

Co s tím dělat?

Není možné tetracyklinové zuby „vybělit“ běžnými metodami. Domácí bělící proužky, zubní pasty s peroxidem, dokonce i profesionální bělení u zubního lékaře - většinou nepomohou. Nebo pomohou jen do určité míry. Barva je v hloubce skloviny, ne na povrchu.

Existují ale řešení, která fungují. První a nejčastější je kompozitní výplň - malé plastové plnění, které lékař aplikuje na povrch zubu a překryje zbarvení. Je to levné, rychlé a neinvazivní. Ale kompozit se po několika letech může zbarvit nebo opotřebovat. Potřebuje pravidelnou údržbu.

Druhá možnost jsou keramické vložky nebo korunky. Ty jsou odolnější, přirozenější a trvají déle. Někdy stačí jen překrýt přední zuby, které jsou vidět při smíchu. To je mnohem méně náročné, než pokrýt všechny zuby. Výhoda: vypadají jako vaše vlastní zuby. Nevýhoda: vyžadují, aby se trochu zubu odbrousil. To je trvalé.

Třetí volba - zubní obklady (veneers). Jsou to tenké keramické plátky, které se lepí na přední stranu zubu. Jsou nejkrásnější a nejtrvalejší řešení. Vypadají jako zuby z katalogu. Ale jsou také nejdražší. A nejsou pokryty zdravotním pojištěním. V Česku se cena za jeden veneer pohybuje od 5 000 do 12 000 Kč. Pro celou horní čelist to může být 50 000 Kč a více.

Je důležité vědět: žádné řešení není perfektní. Každé má své výhody a nevýhody. Ale všechna tři řešení vám mohou vrátit důvěru. A to je to, co skutečně počítá.

Co si pamatovat, když se rozhodujete?

• Nejste sami. Tisíce lidí v Česku má tetracyklinové zuby - jen se o tom neříká.
• Nejde o to, jak vypadají vaše zuby - jde o to, jak se cítíte, když se na ně díváte.
• Neexistuje „správná“ volba. Jde o to, co se hodí do vašeho rozpočtu, životního stylu a očekávání.
• Nejde o to, abyste měli „bílé zuby“. Jde o to, abyste měli zuby, které vám nebrání žít.

Nezapomeňte: zubní lékař, který má zkušenosti s tetracyklinovým zbarvením, vám pomůže najít cestu. Ne každý zubní lékař se v tom vyzná. Ptáte se: „Máte nějaké zkušenosti s tetracyklinovým zbarvením?“ Pokud odpoví: „To je trochu zvláštní, nevím, jak na to,“ - hledejte někoho jiného.

Co dělat, když máte děti?

Tetracyklin už se dětem nepodává. V Česku je od 80. let 20. století zakázán pro děti do 8 let a těhotné ženy. Ale pokud máte dítě, které se narodilo před rokem 1980, nebo pokud jste se narodili v té době - je to důležité. Pokud máte děti, které se narodily později, nemusíte se obávat. Moderní antibiotika, jako je amoxicilin, nezbarvují zuby.

Pokud máte dítě, které má zbarvené zuby, nevěřte, že to „vyroste“. Zbarvení není dočasné. A nejde o to, že by bylo „špatné“. Jde o to, že je trvalé. A pokud se dítě cítí nejistě, můžete mu pomoci už teď - ne čekat, až doroste.

Je to něco, co se dá „vyřešit“?

Ano. Ale ne všichni se rozhodnou to řešit. Někteří lidé se naučí žít s tím. Někteří se naučí smát i s tím. Někteří se naučí, že jejich hodnota neleží v barvě zubů. To je silný přístup. Ale to neznamená, že je špatné chtít změnit. Chcete-li změnit - máte právo. Chcete-li žít bez stínu - máte právo.

Nejde o to, aby vaše zuby vypadaly jako v reklamě. Jde o to, aby vás nezadrhávaly. Když se můžete smát, aniž byste se museli dívat na zrcadlo, když se můžete podívat do očí někomu, aniž byste se cítili, že něco skrýváte - to je pravý úspěch.

Co se stane, když to necháte být?

Nic se nestane. Zuby nebudou bolet. Nebudou se rozpadat. Nezhorší se. Ale vaše důvěra, vaše pocity, vaše každodenní chvíle - ty se mohou zhoršovat. Pomalu. Bez hluku. Bez zvuku. Až jednoho dne si uvědomíte, že jste se naučili žít s tím. Ale ne že jste to překonali.

Největší chyba není to, že jste se nechali zbarvit. Je to, že jste se nechali zbarvit a pak jste se nechali zbarvit i v hlavě.